Dabingforum.cz

Narozen: 1915
Zemřel: 1975
Povolání: tvůrce zvukových efektů, příležitostný herec a dabér. Jako vedoucí skupiny ruchařů Filmového studia Barrandov vytvořil od konce 50.let do poloviny 70.let zvukové efekty k více než stovce českých filmů a televizních seriálů i v mimopražských studiích ČST, u nichž býval uváděn i v úvodních titulcích u profese zvukové efekty. V oboru byl považován za velmi významného a na jeho počest se ve filmové hantýrce říká postsynchronním ruchům „brunclíci“ (zdroj). Zvukové efekty vytvářel se svou skupinou také pro dabing, možná už v 50. a 60.letech ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů, tato profese však tehdy nebyla uváděna v titulcích (EDIT Historik: ano, je už na fotografii SÚZF z roku 1959). Od druhé poloviny 60.let do začátku 70.let se objevoval v titulcích dabingů vyrobených v dabingovém studiu ČST Brno (jeho skupina je tam jezdila dělat o sobotách a nedělích, neboť v pracovních dnech byla plně vytížena na Barrandově) a po částečné změně profesí uváděných v titulcích od začátku 70.let až do své smrti také v titulcích dabovaných filmů vyrobených ve Filmovém studiu Barrandov dabing. Jeho roli ruchařů ve filmovém dabingu a částečně i ve filmu pak převzaly Marie Fronková, Jitka Zvirocká a Jitka Machová.

Dabing:
1960 Peciválek - (Zámek)
1957 Začarovaný chlapec - (divoká husa)

Zvukové efekty:
1975 Cartouche
1974 Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky
1973 Gappa
1973 Kriminálka v pohotovosti
1973 Osvobození [4-5 díl]
1973 Pan Wolodyjowski
1973 Pomsta
1973 Šťastný Luke
1973 Velký šéf [Kino]
1972 Deset neplacených dnů
1972 Kruhy na vodě
1972 Manželé z roku II [Kino]
1972 Neznalost řeči nevadí
1972 Oslí kůže [1.dabing FSBd]
1972 Osvobození [1-3 díl]
1972 Piti piti pa
1972 Stal jsem se mužem zákona
1972 V žáru noci [ČST]
1972 Viva Maria! [ČST]
1972 Vrahové pořádku
1971 Nehoda [ČST]
1971 Osud člověka [ČT Brno]
1970 Černý tulipán [ČST]
1970 Stalo se za bílého dne
197x Lev v zimě
197x Sladký pták mládí
1969 Moje žena
1968 Melodie podzemí
1968 Sedm statečných [ČST]
1968 Statek
1967 Přepadení
1967 Velká země [1.dabing]
1966 Nikdo nechtěl umírat
1965 Dobrodruh z Istanbulu
1963 Dívka Rosemarie

*1915, †1975
... a kdybys tak udělal přehled dabingů FS Barrandov a ČST Brno, k nimž dělal zvukové efekty, to by byl terpve zajímavý profil ...

Hotovo

V celovečerním hraném dokumentu Eduarda Hofmana LIDÉ ZA KAMEROU (1961), dokumentujícím filmovou výrobu na Barrandově, je poměrně dlouhá (několikaminutová) část věnována výrobě zvukových efektů (ruchů) při postsynchronním ozvučování filmů. V několika záběrech je dobře viditelná práce ruchařského kolektivu, jako jeho vedoucí je v několika záběrech představen právě Bohumír Brunclík.

Návrh nového záhlaví:

Povolání: tvůrce zvukových efektů, příležitostný herec a dabér. Jako vedoucí skupiny ruchařů Filmového studia Barrandov vytvořil od konce 50.let do poloviny 70.let zvukové efekty k více než stovce českých filmů a televizních seriálů i v mimopražských studiích ČST, u nichž býval uváděn i v úvodních titulcích u profese zvukové efekty. V oboru byl považován za velmi významného a na jeho počest se ve filmové hantýrce říká postsynchronním ruchům „brunclíci“ (zdroj). Zvukové efekty vytvářel se svou skupinou také pro dabing, možná už v 50. a 60.letech ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů, tato profese však tehdy nebyla uváděna v titulcích. Od druhé poloviny 60.let do začátku 70.let se objevoval v titulcích dabingů vyrobených v dabingovém studiu ČST Brno a po částečné změně profesí uváděných v titulcích od začátku 70.let až do své smrti také v titulcích dabovaných filmů vyrobených ve Filmovém studiu Barrandov dabing. Jeho roli ruchařů ve filmovém dabingu a částečně i ve filmu pak převzaly Marie Fronková, Jitka Zvirocká a Jitka Machová.

Ze vzpomínek zvukového mistra Miloslava Hůrky:
Miloslav Hůrka: Když se řekne zvukový film… Edice Filmová dílna, sv. 2. Český filmový ústav, Praha 1991, s. 254:
„…Současně s otevřením studia Moskva [zvukařské studio v ateliéru č. 3 na Barrandově - pozn. JN] jsem pozval na Barrandov Bohumila Brunclíka, který měl už určité zkušenosti s interpretací zvuků, jako zavření dveří, kroky, položení předmětů, šplouchání vody a podobných, z rozhlasu. Sám mě označoval za zakladatele Brunclíků, jak se dodnes nazývá tým ruchařů pracujících už dlouho bez Brunclíka.
Nejdříve se využívalo jejich dovednosti nárazově, brzy však byli trvale angažováni v dabingovém studiu Sport na Smíchově a později se definitivně usídlili v ruchovém studiu v hostivařských ateliérech, kde byla k tomuto účelu vyčleněna projekce se skladem všech možných zvukových rekvizit.…“

Text u přiložené fotografie (kterou dodám):
„Ruchoví imitátoři "Brunclíci" ve studiu Sport na Smíchově. Zprava Bohumil Brunclík, Houra, Hana Krtičková a František Gogela“

(Při přepisu respektováno Hůrkovo psaní Brunclíkova křestního jména.)

Zajímavé.
Předpokládám, že jde o fotografii, která byla už v knize Barrandov město divů z roku 1961 a je tedy z raného období (mám jen nekvalitní reprodukci). Jména osob tam nejsou (rozpoznatelný je jen Brunclík). Díky tomuto jsou tedy nyní identifikovány všechny osoby.
Václav Houra byl asistent zvukaře (zvukového mistra) v dabingu, který se objevuje ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů už na přelomu 50. a 60.let. Zřejmě tedy dělal i ruchy - podle pamětníků tehdy dělal každý všechno.
František Gogela byl manžel Věry Gogelové-Štrojsové, která pak také dělala ruchy v Brunclíkově skupině.
Hana Krtičková-Vrzalová je na fotografii Studia pro úpravu zahraničních filmů také už v roce 1959. Že dělala ruchy jsem nevěděl, ale pak dlouho pracovala jako tzv. klapka dabingu. To znamenalo, že dostala českou dialogovu listinu (zvanou scénář), rozstříhala ji na partie po několika řádcích a pak je pomocí přístoje Epidiascop či Epirex (známe ze školy) během dabování promítala na pomocné plátno (pod plátnem s promítaným filmem). Tedy předchůdce titulkovacího zařízení, aby dabéři nemuseli znát role nazpamět. Nedávno se objevila i v pořadu Filmový a televizní dabing v cyklu Retro a to právě ve funkci klapky dabingu ve studiu Sport na začátku 70.let. Je to tato dáma: P.S. údajně i Bohumír Brunclík byl původně přijat do dabingu jako "klapka".

Historik píše:Předpokládám, že jde o fotografii, která byla už v knize Barrandov město divů z roku 1961 a je tedy z raného období (mám jen nekvalitní reprodukci).

No, to jsem blázen, tu knížku mám, a ta spojitost mě nikdy nenapadla! Je to stejná fotografie, ale jinak oříznutá, pokud mě nešálí zrak. V krátké době dodám obě.

Reportáž o výrobě zvukových efektů pod vedením Bohumíra Brunclíka z Čs. filmového týdeníku 12/1964:
http://youtu.be/k8oeePfNm74